Tvé tělo v čase těžkostí.
Vítám tě.
Vítám tě v čase,
Který je teď věnován tobě.
Právě tobě a jenom tobě.
Už je i ten čas pro sebe,
I když je to třeba zrovna těžké.
Budeš teď věnovat pozornost svému tělu a obnovovat tak zdroje svých sil.
Můžeš si to představit,
Jako by ses teď připojil nebo připojila k takové své nabíječce.
Pohodlně se posaď na pár minut a nejprve jen zaměř pozornost na svůj dech,
Aby tě to ukotvilo.
Vnímej klidně své nádechy a výdechy jeden za druhým.
Rozšíř pozornost na celé tělo.
Tvé tělo,
To je takový tvůj domov,
Tvá kotva do přítomnosti a zdroj tvých sil.
Pokud si všimneš,
Že tvou pozornost odvádí těžké a nepříjemné myšlenky,
Emoce nebo pocity,
Nejprve jim dovol,
Ať tu s tebou spočinou vyvědomí a pozornosti a jen je vnímej.
Co se děje právě teď?
Můžeš jim říct,
Přijímám,
Že jste tu se mnou.
Zkus zaměřit pozornost na to,
Jak se těžkosti projevují v tvém těle a všímej si jakýchkoliv projevů,
Které zde tyto těžkosti vyvolávají.
Od sledování věmu celého těla nyní nasměřuj pozornost k té části,
Kde jsou počitky nejsilnější a prosvětluj to místo svou pozorností.
S laskavou péčí prodýchávej tuto část těla a sleduj,
Jak se zde věmy proměňují.
Přistupuj k nim,
Jako když nepříjemné těžkosti svou pozorností a péčí objímáš a tím je rozpouštíš.
Můžeš si zkusit říkat,
Uvolňuj se od těchto těžkostí a rozpouští mi.
Pokračuj dál tělem a zaměřuj pozornost na další místa.
Zkus zůstávat u tělesních věmů a všímat si,
Jaký k nim máš postoj.
Můžeš je jen nechat být takové,
Jaké jsou,
Nebo je prodýchávat a rozpouštět,
Jak je to jen pro tebe teď možné.
Tedy,
Jaká další místa potřebují tvou pozornost?
Měkce se otevíraj,
Dovoluj napětí v dalších částech těla,
Ať povoluje.
Když si všimneš,
Že tělesné věmy již nepřitahují pozornost tak silně,
Můžeš prostě obrátit pozornost k nádechu a výdechu a dál jen prodýchávat tělo nebo jeho části.
Můžeš si zkusit říct si,
Otevírám se,
Jak nejlépe je to možné přítomnému okamžiku a zdroji svých sil.
A na závěr si můžeš uvědomit analytickým myšlením.
Své emoce nevyřešíš.
Tvé emoce jsou platné a přicházejí a zase odcházejí,
Jako prout řeky plyne někdy klidněji a někdy divočejí.
Klid nezáleží na stavu vnějšího světa,
Ani na tom zdat vám mysl stichne.
Klid nastává,
Když dovolíš,
Aby byly věci právě takové,
Jaké jsou,
S každým nádechem a výdechem,
Okamžik za okamžikem.
Můžeš teď zahýbat svým tělem a usmát se na sebe,
Než se vrátíš zpátky do vnějšího světa.
Nebo pokračovat k druhé části.
